27. prosince 2024 Aktuality

"Našla jsem se v tom"

Dobrovolnické centrum je plné příběhů obětavé pomoci bližním. Pro každého dobrovolníka je pocit užitečnosti, smysluplnosti a zadostiučinění důležitější než jakýkoli nárok na honorář, uznání či odměnu. Přesto bychom rádi ocenili jednu z našich dlouholetých dobrovolnic – paní Marii Trubákovou.

Během 14 let darovala paní Marie Trubáková úctyhodných 1 163 hodin blízkosti a nezištného zájmu postupně třem seniorkám. K jedné z nich docházela po dobu osmi let až do její smrti. Opakovaně také pomáhala s organizací Romské pouti na Sv. Kopečku. Za její zásluhy jsme ji letos nominovali na Cenu Křesadlo Olomouckého kraje.

Rodačka z Lysic na Blanensku se dobrovolnictví věnuje od roku 2010. Absolvovala studium na Právnické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Po promoci se paní Marie vdala a odstěhovala do Olomouce. S manželem vychovala dvě děti. Po mateřské dovolené několik let pracovala na Správě Střední dráhy v Olomouci, od roku 1993 pak na přestupkovém oddělení Magistrátu města Olomouce, kde jako právnička působila až do odchodu do důchodu v roce 2019. Jakmile obě její dospělé děti „vylétly z hnízda“, hledala charitativní činnost, do které by se mohla aktivně zapojit.

Paní Trubáková na své začátky dobrovolnictví ve zralém věku vzpomíná jako na velkou neznámou: „Bylo mi nabídnuto, abych dělala společnost osamělým lidem. Nevěděla jsem, co činnost přesně obnáší, ale říkala jsem si, že to jednoduše zkusím... A našla jsem se v tom,“ pochvaluje si paní Marie, které dobrovolnictví přináší pocit užitečnosti a smysluplnosti.

Pravidelné návštěvy přinášejí lidskost i osvěžení

Společnost seniorům je důležitá dobrovolnická činnost. Dobrovolník přichází za seniorem do jeho domova a tráví s ním část svého volného času povídáním, předčítáním knih a časopisů, hraním stolních her, procházkami, pomáhá také s péčí o domácí zvíře či květiny. Zpravidla jde o hodinu až hodinu a půl týdně. Paní Marie Trubáková tak „svým seniorkám“ přinášela osvěžení a vědomí důležitosti zvláště při naslouchání jejich vzpomínkám, zkušenostem, prožívání.

S první seniorkou paní Marie strávila osm let, návštěvy u druhé seniorky bohužel přerušila epidemie covidu. Nyní už třetím rokem dochází za seniorkou, jíž je velkou oporou. Seniorku trápí fyzický handicap, který se projevuje silným třesem rukou i hlavy. Pohyb o francouzských holích jí činí velké obtíže a dovolí ujít jen krátké vzdálenosti. Se svou dobrovolnicí je klientka nadmíru spokojená. Je šťastná, že má spřízněnou duši, a celý týden se na ni velmi těší: „Kdyby takových lidí mezi námi bylo více, byl by svět krásný,“ oceňuje seniorka pravidelné návštěvy paní Marie.

Vzácné chvíle porozumění

Je zásadní, aby si dobrovolník se seniorem i s jeho rodinou tzv. „sedli“, protože cílem je dlouhodobé setkávání po dobu alespoň jednoho roku. Blízkost, otevřenost a důvěra ve vztahu je zásadní a buduje se trpělivě a postupně. Hodina týdně se tak stane „svátkem“, na který se těší obě strany, což potvrzuje i paní Trubáková: „Staří lidé se často cítí osamělí, i když objektivně tomu tak nemusí být. Když je navštívím a popovídáme si, je to obohacující pro obě strany. I když nejsem žádný extrovert, s lidmi si povídám ráda. Dobrovolnictví mi dalo dobrý pocit, že jsem užitečná. Ten čas, který dobrovolnictví věnuji, za to stojí.“

Nezbývá než poděkovat paní Marii Trubákové i všem našim dobrovolníkům a dobrovolnicím za jejich vytrvalou a nezištnou pomoc!